Myslivecká mluva je unikátní, pro celou republiku společná řeč myslivců, která nepodléhá nářečí, ani náladě. Mluva myslivců patří k tradicím a je ctí a povinností každého myslivce ji správně použít. Ruku v ruce se prolíná i v myslivecké kynologii při popisu zvěře či pejska, jejich částí i chování.
Laik, který se zaposlouchá do řeči myslivců, může být i zmaten a může si chvíli myslet, že se sešli malíři, když hovoří o barvě, nebo že se jedná o sportovní nadšence, když slyší o bězích. To ovšem nesmí dopadnout jako ve filmu Slavnosti sněženek, kde Jaromír Hanzlík popisuje dětem divočáka uloveného ve třídě. Tak to vypadat nemá.
Ze slovníku myslivecké mluvy můžeme vybrat pár výrazů:
Barva – krev zvěře, zvěř barví, zanechává pobarvenu dráhu
Běhy – končetiny veškeré zvěře srstnaté a loveckých psů
Čabraka – bělavé plochy po obou stranách hřbetu na srsti muflona
Dvojka – brokovnice s dvěma hlavněmi vedle sebe
Holá – holá zvěř jsou laně a kolouši nebo danělky a daňčata
Chrutí – období páření divokých prasat a jezevců
Kozlice – brokovnice s dvěma hlavněmi nad sebe
Lopata – paroží daňka nebo losa
Myškovati – vábiti lišku nebo lasici napodobením hlasu myši
Pekáč – žertovné pojmenování zaječího lože
Pírko – ocas divočáka, zajíce a králíka
Rochání – daněk v době říje netroubí, ale rochá
Ryj – rypák divočáků
Spárky – rohovitá kopýtka, jimiž končí prsty zvěře jelení, daňčí, muflonů, kamzíků a divočáků
Světla – oči zvěře a loveckých psů
Svírák – huba zvěře spárkaté
Svírka – pohlavní orgán samičí zvěře spárkaté
Větrník – nos zvěře spárkaté
Zejk – zoubek na horní čelisti zobáku před špičkou u dravců